Skoncujme s hyenismem ve zdravotnictví!

Českým zdravotnictvím proteče ročně více než 200 miliard korun. Oněch 200 miliard si platí občané (s příspěvkem státu) na zdravotní péči svou a svých dětí! Tunelování či rozkrádání peněz z tohoto systému není obyčejným prohřeškem, ale naprostým hyenismem i barbarstvím politiků, kteří tomu nebrání.

Desítky miliard (dle Transparency International) z něj „ukradnou“ zbytečné nebo předražené zakázky (jen IZIP vyplatila 9 zaměstnancům 59 milionů za nefunkční zdravotní knížky; každý bral přes 500 tisíc měsíčně)!. Další desítky miliard pozře iracionalita systému: zdravotní pojišťovny spolykají asi 10 miliard ročně jenom na svůj provoz (o platech „pojišťováků“ ve vedení a správních tělesech pojišťoven může vysokoškolský profesor jen snít). Navíc jsou ze systému odsávány (a formou „liberálních“ doplatků za léky od pacientů) peníze na provoz iracionálního počtu lékáren (jistá lékárna nevěděla co s penězi, tak investovala do autobusové dopravy... ) atd.

A tato vláda, místo ochrany pojištěnců a místo potrestání škůdců, chce tento vývojově nejmodernější systém zničit!

Pro státníka jsou fakta jsou jasná: privátní a tržní zdravotnictví (populární z dob Moliéra) – by dnes dokázalo zajistit péči pro pouhých 5% občanů – což pochopil již před 150 lety Bismarck a zavedl zákonné nemocenské pojištění; příspěvky na něj hradili ze dvou třetin pracující a z jedné třetiny podnikatelé. Na systém komerčního pojištění a la USA finančně nedosáhne asi 20% občanů (kterým pak přijde z nemocnice účet třeba na milion dolarů a jsou existenčně zničeni).

Do moderního českého zdravotnictví teče peněz dost, jsou pouze rozkrádány lidskými hyenami. Snahy o zavedení komerčního připojištění jsou dalším pokusem o destrukci systému, poněvadž chudí občané a jejich děti – přes 70 % pracujících nepobírá ani průměrnou mzdu, o penzistech nemluvě – z něj budou vyloučeni.

Bude-li fakticky zbytečný nadstandardní komerční segment prosazen, pak má-li být spravedlivý, musí opět fungovat na principu solidarity; tzn. že dobrovolná platba by činila (lze spočítat) např. 3% mzdy (s eventuální mzdovou progresí). Jedině pak lze hovořit o dobrovolnosti! Jinak nepůjde o dílo občanů, ale lidských hyen!

Penzijní systém musí být spravedlivý!

Při koncepci penzijní reformy nutno vycházet z pojetí státu jako obce. Stát-obec může vzkvétat jedině z práce svých občanů. Pro budování obce je nezbytně zapotřebí pracovníků všech oborů: od vědců, umělců až po dlaždiče a uklízečky. Obecně lze říci, že jde o dva typy prací: ten první své pracovníky intelektuálně obohacuje, zušlechťuje a společensky zvýhodňuje, zatímco druhý typ je fakticky zotročuje. Pracovníci obou kategorií pak za svou práci a za svůj výkon pobírají relativně spravedlivou mzdu (která bývá u pracovníků druhé kategorie podstatně nižší oproti první).

Povinností obce je současně péče o své občany a obyvatele: mj. děti v případě potřeby dostávají přídavky a občané, kteří si odpracovali požadovanou dobu nutnou pro odchod do důchodu, pobírají penze.

Jaká by měla být výše důchodů z pojetí obce?

1) Měla by být pro každého občana, který si odpracoval povinné penzum let zásadně stejná (např. ve Velké Británii tomu tak údajně je, a tato penze odpovídá minimální mzdě).

2) Neměla by však být na úrovni minimální mzdy, ale na úrovni mzdy průměrné. A to proto, že všichni občané byli za svou (nezbytnou) práci pro obec již spravedlivě odměněni formou mzdy! Pracovníci, pobírající původně nižší mzdu jsou tak podruhé trestáni formou nižší penze, přestože jejich práce pro rozkvět obce byla nezbytná (a do systému solidárně přispívali). Občané pobírající nadprůměrnou mzdu a toužící po nadprůměrném důchodu, si mohou na stáří uspořit ze svých mezd; ti zotročovaní a chudí ne.

3) Aby byl solidární systém funkční, musí být racionální. To znamená, že by měl vyplácet zmíněnou penzi pouze občanům, kteří se bez ní neobejdou. Je absurdní vyplácet penzi důchodci, jehož bankovní konto mu poskytuje rentu přesahující výši penze (přestože do společného fondu přispíval a dokonce proporcionálně vyšší částkou). Je absurdní vyplácet penzi důchodci, jehož dítě vlastní podnik s 1000 zaměstnanci. V jejich případě solidarita začne fungovat ve chvíli, kdy se první ocitne na mizině (prohraje konto na burze) a druhého se dítě oficiálně zřekne.

Tento solidární systém – stejná penze na úrovni průměrné mzdy pro všechny (potřebné) důchodce – patrně nelze zavést okamžitě; a měl by sloužit především mladší generaci. Nicméně pověstný výnos Ústavního soudu je evidentním krokem od občanské kultury směrem k její dekadenci a rozvratu. Budou-li do hry navíc zataženy privátní penzijní fondy, pak jde o další zločin: např. i státem silně regulované švédské penzijní fondy investovaly na burze a po jejím poklesu v roce 2008 ztratily za jediný rok průměrně 20 procent svého majetku.